Kdybys měl z celého seznamu koupit jen jednu věc, kup nůž.

Dobrý nůž změní vaření hned. Krájíš, nepižláš. Krájíš rychleji, přesněji a bezpečněji. Tupý levný nůž je větší zlo než ostrý dobrý nůž, protože s ním musíš na suroviny víc tlačít, ujíždí ti po surovině a dělá si co chce.

Šéfkuchařský nůž kolem 20 cm zvládne 80% práce v kuchyni. Vždy jsem si myslel, že ten velký nůž je jen na maso. Tak není. Je určený na všechno krájení, na cibuli, maso, bylinky, zeleninu, prostě větší kusy surovin. Naopak malý nůž se hodí na přesnější práci, loupání, čištění, na menší suroviny a krájení, kde nechceš vytahovat velký kinžál.

Na trhu je obrovská nabídka nožů. Ale protože můj oblíbený Anthony Bourdain, legenda mezi kuchaři, ale i skvělý spisovatel a cestovatel, doporučoval ve své knize "Důvěrnosti z kuchyně" nože Global a ne nadarmo, začal bych modelem Global G-2. Je lehký, přesný, dobře drží ostří a nepůsobí v ruce jako kus těžkého železa. A vydrží ostrý dlouho. K tomu menší nůž na detailnější práci. A jako třetí časem přidej zubatý nůž na pečivo, protože krájet chleba šéfkuchařským nožem to je i přes jeho ostrost smutná kapitola. Zubatý nůž Kai Wasabi Black, který má zuby broušené i z druhé strany, oproti jiným nožů a dá se nabrousit, je pro mě bezkonkurenčně to nejlepší, co jsem kdy držel v ruce.

Podrobnější článek o nožích napíšu v dalších dílech.

Prkénko je věc, kterou lidi podceňují skoro stejně jako nůž.

Malé plastové prkénko je fajn když potřebuješ ukrojit půlku citronu. Ale není dobré na normální vaření. Jakmile připravuješ víc surovin, cibuli, zeleninu, maso nebo připravuješ víc věcí najednou, potřebuješ mít na prkénku prostor.

Pravidlo je jednoduché: prkénko má být větší, než si myslíš.

Velké dřevěné prkénko totiž použiješ na většinu přípravné práce. Máš dost místa, suroviny se nekutálí po lince a nervy máš úplně v klidu. K němu se hodí menší kompozitní prkénko nebo klidně stejně velké, na kterém krájíš maso. Jsou jídla (jako saláty), kde fakt nechceš zeleninu kontaminovat syrovým masem. Malé prkénko stačí na na rychlé věci, pečivo nebo vaření snídaně pro 1-2 lidi. 

Dvě prkénka nejsou rozmar. Je to základní nutnost pro vaření.

Jedna pánev nestačí. Ne proto, že bych potřeboval eskalovat spotřebu nebo aby kuchyňské skříňky nezely prázdnotou, ale protože každá pánev umí něco jiného.

Nepřilnavá pánev je ideální na vajíčka, palačinky, ryby, tofu a věci, které se rády lepí a špatně odtrhávají.

Nerezová pánev je na maso, omáčky, restování na barvu a křupavou kůrku. Na nerezu uděláš lepší opečení, protože se surovina opravdu opéká, díky vyšší teplotě a kovovému povrchu. A můžeš ji bez starostí šoupnout i do trouby. Nepřilnavka ti zase odpustí věci, které by se na nerezu bez zkušenosti přichytily.

Dá se říct, že teflonová (či keramická) pánev je level základní škola a nerezová střední až vysoká škola vaření. S nepřilnavkou toho o vaření moc vědět nemusíš a ani toho moc nezkazíš (mimo připálení), ale při použití nerezu už musíš něco o vaření vědět.

Ideální základ: nepřilnavá pánev kolem 26 cm a nerezová kolem 20–24 cm. Jedna na jemnější věci, druhá na pořádné vaření.

Hrnec a rendlík jsou kuchyňská dvojice, kterou budeš využívat pořád. Samozřejmě záleží na počtu strávníků, tomu je třeba přizpůsobit velikosti. Budu vycházet ze 4-členné rodiny. 

Velký hrnec 5-6 litrů je na polévky, vývary, těstoviny, rýži, brambory nebo větší vaření. Rendlík kolem 1,5-2 litrů je na všechny omáčky, vaření vajec, ohřívání porcí, menší porce jídla a všechno, co by se ve velkém hrnci zbytečně schovávalo. Za sebe můžu říct, že když máš kvalitní kónický rendlík nad 2 litry, můžeš v něm klidně restovat maso, dělat steaky i uvařit jídlo pro 4 lidi. 

Materiál u rendlíku minimálně 3-vrstvý nerez, důležité je totiž, jak vede teplo nejen v přímém kontaktu s hořákem, ale jak rovnoměrně ho převádí do stěn. Dobré dno a vícevrstvá konstrukce znamená rovnoměrnější ohřev a menší šanci, že se ti jídlo připálí na jednom místě, zatímco jinde se tváří, že je mu zima.

Naopak hrnec, ve kterém se jen vaří voda na brambory nemusí být moc sofistikovaný.   

Teflonové hrnce? Nechápu k čemu jsou. 

Začni jedním velkým hrncem a jedním rendlíkem. Víc není potřeba hned.

TIP: Vybírej nádobí s kovovými uchy, protože jde šoupnout i do trouby. Plastové uši se ti roztečou a odendavací ucha stále někde hledáš.

Na první pohled úplná drobnost. Ve skutečnosti jedna z věcí, kterou budeš používat skoro každý den. Tedy pokud nejíš jen ovar a bůček.

Y-škrabka kopíruje přirozený pohyb ruky, takže se s ní pracuje rychleji a pohodlněji než s klasickou rovnou škrabkou. Když loupeš brambory, mrkev, okurky nebo chřest, rozdíl poznáš. Navíc s ní jdou lépe dělat dlouhé tenké štráfky třeba z cukety, mrkve nebo jiné "dlouhé" zeleniny.

Nestojí moc peněz, ale stejně tak jako u nožů platí, že musí být ostrá. Pokud ještě pořád používáš starou škrabku z kuchyňské zásuvky po babičce, bude to překvapivě příjemný upgrade.

Cedník je přesně ten typ náčiní, o kterém nepřemýšlíš a říkáš si, prostě nejaký cedník. Dokud nepoznáš rozdíl mezi dobrým a laciným..

Levné plastové cedníky se časem kroutí, barví a horká voda jim vůbec nesvědčí.

Obyčejné kovové, většinou cedí jak mají, ale jejich kámen úrazu je v uchycení síta. Nekvalitním přichycení síta k okrajovému lemu, dojde časem k vytržení z okraje a cedník je k ničemu.

Kvalitní nerezový síťový cedník vydrží roky a zvládne skoro všechno. Důležité je nejen jeho uchycení do obvodového lemu, ale síla samotného síta, které se nekroutí.

Dobré je mít cedníky tři. Jeden klasický nasaditelný na hrnec - scedíš v něm vývary a omáčky.

Jeden větší cedník se stojánkem do dřezu, aby se nekýval  - slíváš v něm těstoviny, brambory, opláchneš bylinky atp.

A jeden malý cedník do 12cm průměru na drobné cedění a na cedění přes trychtýř.

Každá z těchhle věcí stojí pár korun. Dohromady ale tvoří základ, bez kterého se při vaření neobejdeš.

Spirálová metlička se dostane až do rohu hrnce a rozmíchá omáčku nebo jíšku mnohem lépe než klasická balónová. Navíc s ní jdou dělat lepší dresingy na saláty, které díky ní lépe emulgují a nerozdělí se.

Silikonová stěrka vytře mísu, hrnce nebo sklenici do poslední kapky. Ale nemá být úplně měkká, ideálně jen pružný konec.

Vařečka je prostě vařečka, ale to že je silikonová má tu výhodu, že se ti do ní, narozdíl od dřeva, nezažírají zbytky jídla, můžeš ji v klidu olíznout a strčit do myčky. Naběračka je nezbytnost kterou oceníš pokaždé, když děláš polévku, vývar nebo omáčku.

A obracečka? Moje nejoblíbenější je ta ve tvaru písmene V, určená na ryby. Dostanu se s ní krásně pod maso, pod vejce, je pružná a zároveň s ní jde seškrabávat to nejlepší - nápek po restování masa.

Možná to zní jako zbytečnost. Není.

Když položíš maso nebo zeleninu přímo na plech, spodní strana se dusí ve vlastní šťávě. Na mřížce může horký vzduch proudit i zespodu, takže se jídlo opéká rovnoměrněji. 

Můžeš v něm péct zeleninu, slaninu, vejce, ale i sladké. Zkrátka vše co vyžaduje troubu.

Navíc ale mřížku využiješ i mimo pečení. Necháš na ní chladnout pečivo, glazované dezerty nebo steak po upečení, bez toho že se od spodu zapařuje. 

Jedna obyčejná věc. Několik využití.

Tohle už není úplný základ. Ale je to první nástroj, který ti začne šetřit čas pokaždé, když pracuješ se zeleninou.

Jakmile připravuješ saláty, zelí, okurky, kimchi nebo jakákoli asijská jídla, začne dávat obrovský smysl. Nakrájí cibuli na kostičky, zeleninu na stejně silné plátky, na nudličky, na ještě tenčí nudličky, než si dokážeš představit a to za pár vteřin. Něco, co by ti s nožem trvalo podstatně déle a s velmi rozdílným výsledkem.

Právě díky stejné tloušťce se zelenina také vaří rovnoměrně. 

Pro někoho může být japonská mandolína spíš bonus. Pro mě osobně už základ. 

Nejméně zajímavá položka na seznamu. A přitom jedna z nejdůležitějších.

V profi kuchyních jsou utěrky neustále po ruce. Kuchaři o čistou várku nových nebo vypraných utěrek doslova bojují.

Utřeš si do ní ruce, utřeš s ní pracovní plochu, vezmeš horký hrnec, přikryješ těsto, osušíš nůž, švihneš s ní kolegu přes záda.

Jen jedna důležitá věc: kup takové, které opravdu sají a nepouštějí vlákna.

A měj jich po ruce vždy víc.

Jednu pracovní. Jednu čistou na nádobí. Další v záloze. Šest až osm kvalitních utěrek ti udělá lepší službu než jedna designová nebo fůra levných co nesají.